Naplní se Muskovy plány s projektem Starship? Byli to pouhé plány, či se stávají sci-fi realitou?
- CzechSpaceX
- 17. 2.
- Minut čtení: 5
Elon Musk měl v posledních 9 letech několik prezentací o projektu Super Heavy / Starship. V těchto prezentacích představoval funkce, technologie a plány, kterých chce s tímto projektem dosáhnout.
Nás ale v tomto článku bude zajímat, který z těchto plánů se podařilo úspěšně splnit a zda jsou vlastně stále aktuální.
Přečerpávání pohonných látek na oběžné dráze
Tento plán, který má pomoci lodím Starship při cestách na měsíc, Mars a dál byl představen v roce 2019.
Důvodem tohoto manévru je velká spotřeba paliva při dosažení stabilní obežné dráhy, a proto musí být pro delší cesty k jiným planetkám naší sluneční soustavy umožněno doplnit pohonné látky. To však ale nebude zdaleka jednoduché, jelikož musíme brát v potaz velikost lodi Starship a následné jejich spojení pro přečerpávání. Způsob, jakým se k sobě budou lodě spojovat zatím není potvrzen, ale jsou na výběr dvě možnosti: První možností je spojení konektory QD (Quick Disconnect), které jsou umístěny na „zádech" Starship v dolní části lodi. Druhá možnost nabízí spojení tzv. „Butt to Butt" (zadek na zadek), při kterém by se obě Starship spojily v oblastech motorové sekce.
Tento plán zatím nebyl zrealizován, ale dle Elona Muska by k jeho realizaci mělo dojít v první polovině roku 2025.
Pojdmě si to převést trošku do reálného měřítka, z čistě hypotetického hlediska.
Pokud by následující osmý testovací let sestavy Super Heavy / Starship dopadl "hladce" a letový profil by byl splňěn a nijak neporušen, v násladujícím devátem testovacím letu bychom se měli, dle SpaceX, dočkat pokusu o první záchyt samotné lodi Starship. Pokud by však i devátý test uspěl, byl by program na Starbase pro inženýry jasně napsán - zkonstruovat tzv. "tanker".
Tanker by měl být právě jakousi „čerpací stanící " pro následující starty lodí Starship. Ve své podstatě to vlastně bude na venek téměř identická loď, jako Starship Blok 2, ale uvnitř se místo pouhých výztuží a závaží v horní části objeví prodloužená nádrž na kapalný metan a kapalný kyslík.
Ano, pravděpodobně jste si položili dotaz: „Však bude ta loď mnohem těžší, zvládne to těch 33 motorů Raptor na Super Heavy?"
Těžko říci, kolik takový tanker bude vážit s porovnáním s dnešními testovacími prototypy, ale jedno je jisté - SpaceX již pracuje na výrobě Super Heavy Blok 2, který by mělo pohánět motorů Raptor až 35! Je možné, že tyto nosiče budou použity právě pro vynesení tankerů na oběžnou dráhu.
Mezitím je však ale potřeba uskutečnit testovací let lodi na stabilní oběžnou dráhu Země. Toto však ale, dle mého názoru, problém nebude, i když to s představením prvního letu Starship Blok 2 nevypadá zrovna na výbornou.
Znovupoužitelnost Super Heavy a Starship
Představení tohoto plánu bylo ještě před pár lety oblečeno do jiného kabátu, než dnes.
Prvnotní záměr znovupoužitelnosti prvního stupně (Super Heavy) tkvěl převážně v použití šesti přistávacích nohou, které by zároveň sloužily jako směrovky při průchodu hustými vrstvami zemské atmosféry.
Z tohoto kontextu vyplývalo, že by měl přistávat na souši tak, jako je tomu do dnes u Falconů 9. To se však ale změnilo. Elon Musk a ostatní inženýři ve SpaceX přišli s velice ojedinělým a té doby nemožným způsobem, jak první stupeň zachránit a co nejříve ho připravit na další start. Váha přistávacích nohou podle nich hrála velikou roli a tak se rozhodli je tam prostě nedávat. S tím souvisel samozřejmě návrh způsobu, jakým bude první stupeň zachraňován.
Tím způsobem byl právě systém, který dnes známe pod názvem "Mechazilla".
Tento plán byl však již otestován teprve v říjnu 2024 a to dokonce s prvním a také úspěšným pokusem při pátém testovacím letu, kdy ramena poprvé zachytila Super Heavy B12, což bylo v lednu 2025 znovu potvrzeno s B14.
Těmito úspěšnými pokusy si SpaceX zajistilo velice znatelně nižší náklady pro budoucí lety Super Heavy / Starship.
Velice podobně to bylo zamýšleno i se stupněm druhým (Starship).
Ten měl taktéž dosedat na přistávacích nohách. Z tohoto návrhu ovšem sešlo a SpaceX se rozhodlo, že oba stupně budou zachytávat stejným způsobem tjn. věží se systémem Mechazilla.
O tento pokus se však ještě nepokusili, i když pár přistání na hladině oceánu, kde byla umístěna tzv. „virtuální věž" absolvovala. První pokus o záchyt Starship by měl být v případě úspěšného osmého testovacího letu absolvován při letu devátém (konkrétně se Starship 35), což opět rapidně sníží náklady pro budoucí lety.
SpaceX se zatím nepokusilo znovu použít již úspěšně zachycený nosič B12, či B14, ale co jim za znovupoužití stálo byl motor Raptor z vnější motorové sekce B12. Konkrétně se jednalo o motor s číslem 314, který byl usazen na nosič B14 k sedmému testovacímu letu. Motor dle SpaceX pracoval bez problému.
A co prstenec pro hot staging?
Toto je otázka na kterou lze zatím těžko odpovedět. Prstenec má velikou hmotnost právě z důvodu volby materiálu, který musí být odolný při samotné separaci obou stupňů. Dochází zde totiž k obrovskému tepelnému a strukturálnímu namáhání z motorové sekce Starship, která se teprve až po pár vteřinách od zážehu svých šesti motorů Raptor oddělí od samotného prstence s nosičem.
Do dnes je prstenec po separaci a před návratem nosiče do zemské atmosféry "odhozen" do kosmického prostoru a následně vlivem gravitace dopadne na hladinu oceánu.
Tento podobný způsob můžeme vidět i u misí Falconu 9, kde je použit aerodynamický kryt nákladu, který vzhledem k jeho výrobní ceně musí být pro nejnižší náklady vyloven a znovu použit. To se však ale zatím s prstencem neděje a ani dít nebude. Dle zatím nepodložených informací, by měl být prstenec na nových nosičích Super Heavy Blok 2 odlehčen a fixně připevněn.
Doprava Starlink satelitů pomocí Starship
Prvním nákladem, který měl být pomocí Starship vypuštěn do kosmického prostoru, jsou satelity Starlink. SpaceX nedávno představilo novou a větší várku satelitů Starlink Verze 3 (V3), která má zpřístupnit rychlost stahování na 1 Tb/s a rychlost nahrávání na 160 Gb/s.
Tyto satelity budou přizpůsobeny velikosti pro zásobník do nákladového prostoru lodi Starship.
Jak jistě většina z vás ví, na sedmém testovacím letu byl do Starship 33 nainstalován právě zmíněný zásobník, ve kterém bylo 10 simulátorů (maket) Starlink satelitů. Ty měly být vypuštěny na transatmosférické dráze s následným dopadem do indického oceánu.
Bohužel z důvodu autonomní destrukce lodi S33 tento test nebyl proveden, ovšem tento pokus se bude opakovat na letu osmém s lodí S34.
Lunární lander HLS (Human Landing System)
Tento lunární lander HLS byl zvolen ve výběrovém řízení, které pořádala NASA pro svůj projekt Artemis jehož cílem je dopravit astronauty na povrch Měsíce. Koncept samotného landeru vychází z lodi Starship, který ja však odlišný pouze v samotném designu a funkcích. Jedním z hlavních rozdílů je, že nebude určen k návratu na Zem a proto nebude vybaven tepelným štítem.
Průběh výroby a realizace tohoto landeru není veřejnosti zatím nijak přiblížena, ale jeho část byla přesto ve Starfactory na Starbase spatřena (viz foto č.2)
Termín pro dokončení projektu a následnou realizaci samotné mise Artemis je určen už na tento rok, kdy by měl samotný lander bez posádky demonstrovat úspěšné přistání na povrchu Měsíce. Let s posádkou by měl pak dle aktuálních informací startovat až v polovině roku 2027 pod názvem: Artemis III.
Comments